Září. Sychravé počasí a já s Marťou a Tobagem čekáme na chodníku až si to řidič přiřítí se svou starou škodověnkou. Dnes nás čeká výjimečná akce. Akce na kterou nás pozval sám Kapitán.
Auto už je tu a my nabalení do teplého prádla míříme směr Tyra. Dneska je na to den jako dělaný, sychravo, chladno. měsíc se sem tam vyhoupne z poza mraků. Stará škodovka je plná vůní oleje a benzínu, tak jak už to u těch starých aut bývá. kapitán nám ještě vypráví jak byl na toku teřevů někde na chatě kolem Kalužného a už jsme v Tyře.
Škoda. Ani to nedopověděl a už nás láduje na cestu. Bože jak to je dobrý vypravěč. Mohl bych ho poslouchat snad pořád. během hodinky se vyšplháme na rozcestí pod Kalužným. Cesta byla příjemná, drželi jsme se za ruce, protože jek Marťa, tak Kapitán špatně vidí v noci za tmy. Nahoře pak čekáme na pravou jelení říji.
Bohužel štěstí nám té noci nepřálo, trocha bojovného ryku který zní jako řev lva. Bohužel jen krátce. Tu noc nám štěstí nepřálo, ale jinak ano. Měli jsme možnost poznat člověka, který společně s našimi rodiči utvářel naší budoucnost. Ještě teď cítím jeho malou a teplou ruku. Nebo vůni včelího plástu který někdy vozil na schůzku. Česnek. Prostě vůně si pamatuji nejvíce a jeho hádanky a rébusy. Myslím, že mi otevřel cestu k širokému rozhledu.
Kapitán bohužel zemřel. Kdo jste Kapitána potkali můžete si zajistit čas přijďte na poslední rozloučení v obřadní síni dne 1. 6. 2010 v10:00. Kdo nemůže ať vzpomene a pošle tiché oddílové ÁÁÁÁhoj.
