Nebýt tady Káťa, a já s Marťou a klukama, tak bych řekl, vlčí akce. Kde se poděli všichni malíci. Lenoši. No a tak to Mikuláš dohání rozruchem a zlobením za všechny malé. Taťóóó, taťóóó. Nese se třineckým nádražím a já jen vzpomínám na to jak se těšil tak, že vstával už před šestou a furt nás tahal z postele. Potvora.
No a teď pěkně jak to všechno bylo.
Dvě hodinky vlakem byli pro Mikuláše s Vojtou jako sen. Vlaky zbožňují a jeli zatím jen třeba tři zastávky, takže si to užili a koukali z oken, že ani nevnímali, když s nimi někdo mluvil.
Po dvou hodinkách jsou tu Teplice nad Bečvou, v minulosti Zbrašov. Krátká procházka, házení s talířem, kávička, prostě polední pauza. No a následuje návštěva jeskyně, kde je příjemných 14 stupňů. Aragonit je zajímavý, ale Javořičské jeskyně jsou mnohem krásnější. Takže se to s letním táborem nedalo srovnat. kluci zkouší jak chutná voda co kape ze stropu a taky jaké to je když kápne do oka. Teda od vlků bych čekal možná i něco chytřejšího, ale sranda musí být.
Po jeskyni následuje hodinová přestávka v restě na něco dobrého a pak hrrr na největší propast ve střední Evropě. Takže hurá k Hranické propasti, která je změřena do hloubky 220 metrů, ale podle odhadů by mohla mít až 1 kilometr.
Po propasti se přesouváme na nádr, kde se domlouvá jak příští rok a že by Šnek, Brouček a Terka mohli připravovat program pro malíky a já tim dostal více času na program pro vlky. Nehledě k tomu, že by se něco tež naučili.
Vlak dom byl v poho. Vojta s Mikulášem usli raz dva a byli úplně gumoví. Prostě dobrý spánek po príma dnu.
